Dnes výjimečně vstáváme oba kolem půl 6, chceme totiž kolem šesté vyjet z hotelu. Sbalíme se a jdeme dolů na recepci, i v tuhle dobu je v kasinu poměrně dost lidí, kteří ještě neskončili, nebo už zase začali hrát. Dojdeme ke kavárně, kde vydávají snídaně, je zavřená, i když měla otevírat v 6. Před námi už stojí dva starší Američané, tak doufáme, že brzo otevřou..bohužel ne, ztratíme třičtvrtě hodiny čekáním na snídani, kterou nakonec stejně nedostaneme. Nevadí. Koupíme si něco po cestě. Chvilku máme problém vzpomenout si, ve kterém patře jsme zaparkovali auto. Na třetí pokus trefíme patro číslo 4 a v sedm konečně vyjíždíme z hotelu.
První dvě zastávky máme naplánovány ještě ve Vegas. Známý blikající nápis Welcome to Fabulous Las Vegas postavený před 60 lety v květnu 1959, nemůžeme vynechat. Není na něm vlastně nic extra zajímavého, ale fotku u něj chce každý. Ve dne se tvoří dlouhé fronty a parkoviště je nedostatečné. Takto brzo ráno je nás tu jen 10 a za pět minut máme vyfoceno. Čeká nás dlouhá cesta autem a chceme si nakoupit nějaké pití a jídlo. V nějakém chytrém rádci na internetu jsem našla tip na supermarket Mariana’s . Pokud vám můžu poradit, když budete chtít ve Vegas nakoupit, Marianu určitě vynechte, neexperimentujte jako my, a běžte radši do Walmartu jako všichni :D. Supermarket je mexický, pracují a evidentně i nakupují tu jen Mexičané a veškeré zboží je mexické :D. Koupili jsme aspoň vodu, malou sangrií a nachos a jeli k další zastávce – Tomově srdcovce Pawn shopu. Na Nova Action dávají pořad Mistři zastavárny, pokud jste ho nikdy neviděli, doporučujeme. Pořad se točí a odehrává právě tady v zastavárně ve Vegas – otevřeno mají bohužel až od 9, takže se díváme aspoň zvenku a za chvilku pokračujeme směr Horseshoe Bend.
Pokud chcete cestovat po západě USA, bez auta se obejdete jen těžko. Vzdálenosti jsou dlouhé, na dnešek máme plánováno ujet 411 mil, to znamená něco přes 660 km. Když opustíme rušné Vegas a jeho blízké okolí, navigace nám ohlásí něco jako “jeďte 200 kilometrů rovně”. Cesty jsou úžasné, upravené, dálnice bezplatné a jede se po nich skoro samo. Díky prakticky stále rovné cestě, můžeme i z auta obdivovat okolí. Po skoro 5 hodinách dorazíme do městečka Page, dáváme rychlý oběd a pokračujeme k Horseshoe Bend. Na novém parkovišti parkujeme za 10 dolarů (ještě před 2 lety nebylo parkoviště oficiální a parkovalo se zdarma) a jsme milou paní upozorněni, že je velké horko a voda s sebou je nutností. Procházka k Horseshoe Bend je dlouhá 900 metrů prašnou cestou. Těšíme se, tak jsme snad za 10 minut dole. Fotek s tímto přírodním zázrakem jsem viděla stovky, ale pocit, když podkovu vidíte naživo, se nedá popsat. Tom mi několikrát musí říct, ať zavřu pusu. Před 200 miliony let si tu řeka Colorada razila cestu takovým způsobem, že vznikl útvar připomínající podkovu. Překvapí nás celkem málo lidí. Všichni samozřejmě fotí, pro hezkou fotku jsem schopná udělat hodně, ale co tu předvádějí někteří asiati (opět), to je masakr. Propad mezi vrcholem, kde stojíme a korytem řeky je 305 metrů. Procházíme se kolem okraje a Tom fotí. Nádhera, tyhle fotky půjdou určitě doma na zeď :-).
Cesta zpátky k autu je horší, protože je do kopce. Na hodinkách svítí čas 15:20 a před námi je přejezd do Monument Valley. Tam máme v plánu projet se po známé Scenic Drive, vjezd je povolen do 19:00. Navigací hlásí příjezd za 2 a půl hodiny. Nastává celkem problém, nevíme jaká bude cesta, říkáme si, že uvidíme a jedeme. K našemu překvapení navíc přejedeme časové pásmo a je najednou ještě o hodinu víc. Teď už víme jistě, že po Scenic Drive se dnes neprojedeme. Cesta je ale pecka, to okolí je opravdu úžasné, všude kolem ty krásné oranžové skály. Na okraj Monument Valley dorazíme chvilku před západem slunce, jedeme se proto podívat na místo, kde Forrest Gump ukončil svůj dlouhý běh. Ta scenérie silnice a skal je prostě neskutečná.
Do kempu dorazíme po setmění, naše auto je na cestování skvělé a pohodlné, i když jsme dnes najezdili tolik kilometrů, nejsme rozlámaní. Skládáme sedačky a chystáme se na spaní, až teď si uvědomíme, že jsme si chtěli koupit deku, nebo nějakou lehkou matraci pod sebe. Máme jen dvě tenké deky, ty si dáme pod sebe a zakryjeme se ručníky z Decathlonu :D, to bude noc. Ale ty výhledy, ty už teď stojí za to…
Text: Martina Grmelová
Foto: Tomáš Grmela
